Židovská komunita v Podivíně
Podle Kosmovy kroniky ze 12. stol. byl zakladatelem dnes už zaniklého podivínského hradu pokřtěný žid Podiva. Koncem 17. století (po 30leté válce) se v Podivíně usazovaly židovské rodiny prchající z Polska. Roku 1768 zde žilo 42 židovských rodin, roku 1787 už 81 rodin (412 osob). Tento počet povolených rodin nesměl být překročen do poloviny 19. století. Roku 1857 bydlelo v Podivíně 684 osob židovského vyznání (31% obyvatel), roku 1900 už jen 435 osob (16%). Mezi zdejšími rabíny byli autoři významných náboženských a filozofických spisů, např. Simon Mandl (v Podivíně 1894-99) nebo Koppel Duschinsky (v Podivíně 1904-07, později v Londýně).
Dvě oddělené židovské čtvrti, ghetta, bývaly na protilehlých koncích města. Dolní židovská čtvrť se nacházela jihozápadně od náměstí (více než 20 domů se synagogou, templem a rituální lázní), druhá, horní, severně od náměstí (asi 40 domů). Domy obou židovských čtvrtí prošly z valné části přestavbou, částečnou podobu si zachovala pouze rituální lázeň - mikve.
Na podzim roku 1942 zde žilo 306 občanů židovské národnosti. V roce 1943 čekal židovskou komunitu transport do koncentračních táborů. Hrůzy druhé světové války přežilo jen šest židovských spoluobčanů. Po 2. světové válce nebyla židovská obec obnovena.
Areál hřbitova je kulturně, architektonicky i kamenicky významným celkem. Spolu s obřadní síní patří do seznamu nemovitých kulturních památek ČR.
Na hřbitově se nachází okolo 1000 kamenných náhrobků, ten nejstarší dochovaný pochází z roku 1694. Cenné jsou náhrobky barokního a klasicistního typu.

Náhrobek na židovském hřbitově