Železniční stanice Podivín

Trať z Břeclavi do Brna je nejstarší parostrojní železnicí na českém území. Pravidelný provoz byl na celé trati z Břeclavi do Brna zahájen dne 7. července 1839, čímž navázal na dráhu z Vídně do Břeclavi, jenž byl zprovozněn o měsíc dříve. Železniční doprava měla velký význam pro rozvoj hospodářství země Rakousko-Uherské. Trať byla tehdy jednokolejná.

Zdvoukolejnění se trať dočkala za první republiky v letech 1930-1936, přičemž byla upravena pro provoz motorových vozů Slovenská strela. Ty zde mohly jezdit rychlostí až 130 km/h, zatímco ostatní vlaky do 120 km/h.V 80.letech byly některé úseky experimentálně upraveny na rychlost 140km/h a v 90. letech byla v rámci výstavby prvního koridoru rychlost zvýšena na 160 km/h.

V roce 1967 byla celá trať elektrifikována. Na úseku mezi Hrušovany u Brna a Podivínem bývají za mimořádných bezpečnostních opatření prováděny rychlostní zkoušky nových vozidel. Dne 18. listopadu 2004 zde jednotka řady 680 Pendolino vytvořila český rychlostní rekord 237 km/h, za což ale následovala pokuta Drážního úřadu, který povolil zkoušky pouze do 230 km/h.

V 50. letech 20. století se na dráze udály dvě vážné nehody,v roce 1950 v Podivíně a v roce 1953 u Šakvic.

Železniční neštěstí

Dne 21. prosince 1950 došlo ke srážce rychlíku a autobusu ČSAD na železničním přejezdu v Podivíně. Autobus zastavil před železničním přejezdem ve směru na Velké Bílovice. Závory byly staženy dolů kvůli osobnímu vlaku. Když vlak přejel, signalista zvedl závory. Načež se k přejezdu blížil rychlík jedoucí směrem na Brno, na který v tu chvíli signalista bohužel zapomněl. Autobus spolu s protijedoucím nákladním automobilem vjel mezitím na kolejiště. Řidič autobusu snížil rychlost a uvolnil průjezd nákladnímu vozu na Podivín, ten ještě stihl včas opustit prostor. Za pět minut půl páté se ozvala obrovská rána. V plné rychlosti smetl dálkový rychlík autobus, který byl přeplněn cestujícími.Parní lokomotivaautobus roztrhla a vlekla ještě 80 metrů ke stanici. Následně vlak vykolejil.  Místo nehody připomínalo bojiště. Nářky zraněných a kusy těl lemovaly trať. Svědci mluvili o hrůzných výjevech. Celkem 12 automobilů převezlo těžce i lehce zraněné do valtické nemocnice. Bylo velkým štěstím, že nemocnice byla vybavena zdravotnickým materiálem, čímž na tento velký nápor raněných stačila. Místní rozhlas požádal  občany Valtic o okamžitou pomoc.Do nemocnice se dostavilo 20 dárců krve, navíc dorazila i transfuzní stanice s plazmou z Brna. Občané Valtic přenášeli raněné, řezali desky na pomocné postele a dlahy na zlomeniny, čímž pomohli přetíženému personálu. Lékaři včetně zdravotníků nemocnice a obětavost dobrých občanů Valtic odvedli během vánočních svátků opravdu dokonalou práci.

Prosinec roku 1950 se zapsal do dějin Československa černým písmem. Představitelé tehdejšího politického režimu nikdy nezveřejnili přesný počet obětí. Ve skutečnosti si kolize vyžádala celkem 56 zraněných a 47 mrtvých,a to: z Podivína 7, Vel. Bílovic 27, Mor. Žižkova 5, Prušánek 3, Brna 2, z Čes. Brodu 1 a 2 neznámé osoby.

Na Štědrý den roku 1950 se na náměstí v Podivíně konal státní pohřeb, na který přišlo přes 5000 lidí. Mezi nimi byla též vládní delegace s ministry či pražský primátor Václav Vacek. Náměstek předsedy vlády Zdeněk Fierlinger prohlásil mimo jiné:

„Připadá mi smutný úkol, abych jménem prezidenta republiky Klementa Gottwalda a jménem vlády vyjádřil hluboký zármutek a upřímnou soustrast všem pozůstalým. Bol a žal s pozůstalými sdílí všechen náš lid.“

Signalista, který zvedl závory, byl odsouzen k pěti letům vězení, což byl podle tehdejších zákonů nejvyšší možný trest. Po třech letech strávených ve vězení zemřel.

Vzpomínkou na tuto tragickou událost bude u přejezdu dne 21. 12. 2020 odhalen pomník, který financuje město Podivín, Velké Bílovice a Dobrovolný svazek LVA. Autorem návrhu je slovenský umělec František Bohunický

Fotografie nádraží z dob Rakouska-Uherska s česko německým nápisem KOSTEL - PODIVÍN. V roce 1838 počali inženýři vyměřovat trasu  pro  trať Břeclav – Brno. Na podzim roku 1839 byla slavnostně zahájena železniční doprava s parními vlaky Vídeň-Brno.

Nádražní budova po roce 1918 změnila název na PODIVÍN. Stromy, které zakrývaly nádražní budovu, byly odstraněny, nově bylo na nástupišti postaveno zábradlí a bouda pro výhybnu.

Stávající podoba nádraží s podchodem

V roce 1974 prošla budova rozsáhlou rekonstrukcí. Byla odstraněna střecha včetně zdobené fasády, zabudována nová okna, záchody byly zbořeny, jejich místo nahradila zabezpečovací stanice. V roce 1985 byla dokončena výstavba vedlejší /oranžové/ budovy pro automatické zajištění železnice. Původní unikátní neoklasický styl budovy dočista zmizel,… stávající moderní budova nezadržitelně chátrá a doufejme, že jí další osud vrátí její důstojný ráz.

V těsné blízkosti nádraží najdete nádražní Hostinec U Chatrných.