Hřbitovní brána

Hřbitovní brána

Památkově chráněná hřbitovní brána se skládá ze dvou částí. Části stavební a části kované. Dnes již neexistující zděná brána byla postavena v první polovině 19. století. Vy se však díváte na repliku, která vznikla v letech 2012 – 2013. Důvodem stavby oné repliky bylo značné vychýlení brány z její svislé osy a potencionální možnost škody na lidském zdraví a samozřejmě také zničení obou částí brány.

Ve stejných letech, tedy 2012– 2013, byla rekonstruována ručně tepaná železná mříž z 16. století, která původně zdobila vchod do již zaniklého zámeckého divadla Lichtenštejnů v Lednici. Svým zpracováním a promyšleným využitím perspektivy vytváří brána optický dojem nekonečného prostoru. Toho prostoru, do kterého lze vstoupit, ale návratu z něj není. Bývalý ředitel Měšťanské školy v Podivíně František Procházka nám předkládá jiný, poněkud svérázný výklad myšlenky nekonečna a nenávratna obsažené ve zpracování kované mříže.

Říká, že brána je nápodobou sítě na způsob rybářského čeřenu. Stejně jako z čeřenu se nemůže vrátit ryba, nemůže se z onoho nekonečného prostoru vrátit ten, který tam vkročil.

V roce 1876 byl na místním hřbitově instalován centrální kříž a ve farní kronice z téhož roku se zachovala zmínka o „zasazení krásných oněch železných vrat“ do nově zřízené brány.

Hřbitovní brána

Citace z kroniky je v původním, neopraveném znění: …při té příležitosti a k slavnosti této dalo také zdejší představenstvo na důtklivé naléhání vdp. kanovníka krásná ona železná vrata (dar to od Jeho Jasnosti knížete Jana z Lichtenštejnů), která přes 5 roků za kostelem pod širým nebem (ze samé starostlivosti o okrášlení města) ležela, do nově zřízené brány zasaditi. Zeď ale olíčiti musel dát opět p. kanovník, aby to nešeredilo krásné ty vrata, neboť jinak by se opět nic nedělo ze strany obce…